ČEŠTINA

Spisovná čeština

Spisovná čeština je celonárodně uznávaná podoba českého jazyka, která je určena pro používání na oficiální úrovni (ve školách, na úřadech, v hromadných sdělovacích prostředcích apod.).

Spisovná čeština má dvě základní formy:

• spisovná čeština neutrální, nebo prostě spisovná čeština (čistě spisovná čeština), určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary píši, děkují, mohou). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových.
• spisovná čeština hovorová, nebo prostě hovorová čeština, což je volnější forma spisovné češtiny, připouštějící některé jevy obecné češtiny, určená pro běžný neoficiální mluvený styk - např. připouští tvary píšu místo píši, děkujou místo děkují, můžou místo mohou, a taky určitou slovní zásobu jako např. máma místo matka, kilo místo kilogram, koukat se místo dívat se, dechovka misto dechová hudba.

K těmto dvěma základním formám lze ještě přiřadit třetí:

• spisovná čeština knižní, užívající se v literatuře při psaní uměleckých děl - např. místo slova kůň užívá výraz oř, místo nebeského útvaru měsíc užívá slovo luna, místo koukat se, dívat se užívá výraz hledět.

Oproti spisovné češtině stojí nespisovné útvary jazyka. Do ní krom obecné češtiny a různých nářečí patří i profesní mluva, slang a argot.

Mluva nespisovná

• ​> Obecná čeština
• > Nářečí
• > Profesní mluva
• > Slang
• > Argot