DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Nářečí češtiny

Nářečí češtiny

Nářečí češtiny neboli dialekt češtiny je nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mlůvčími z určité geografické oblasti Česka. Nářečí se uplatňuje především v běžné, neformální ústní komunikaci. Jednotlivá nářečí jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a obecné češtiny se rozdíly mezi nimi postupně stírají. 

Obor, který se zabývá vědeckým studiem nářečí, se nazývá dialektologie.

Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících.

Řidčeji můžeme nářečí nalézt i v umělecké literatuře, kde se jím dosahuje přesvědčivější charakteristiky postav i prostředí. Zvláště hojné jsou nářeční prvky v české literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších). Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném).

Nářeční prvek použitý ve spisovném jazyce se nazývá dialektismus (dialektizmus).

Nářečí češtiny se rozdělují do 4 skupin:

Pohraniční území osídlené před rokem 1945 Němci je nářečně různorodé. Nuceně vystěhované německé obyvatelstvo bylo nahrazeno českými obyvateli z různých oblastí, případně Slováky. V pohraničních oblastech Čech směřuje vývoj k obecné češtině. Na Moravě a ve Slezsku, kde se stýkali mluvčí až ze tří různých oblastí, k moravské variantě obecné češtiny, jíž ale (na rozdíl od Čech více i v polooficiálních projevech) významně konkuruje spisovná čeština.

Obecně lze říci, že na území Čech a v přilehlých oblastech západní Moravy již rozdíly mezi jednotlivými nářečími nejsou tolik pozorovatelné, jako je tomu na území střední a východní Moravy a Slezska, a interdialektem je obecná čeština. Ta se se vlivem médií postupně prosazuje i v dalších oblastech Moravy i Slezska, i když stále je zde často vnímána jako cizí prvek.